"Na padáku jsem opatrný. Nikdy nedělám otáčky nízko nad zemí."

Spousta dropzón každý víkend na toto nebezpečí upozorňuje. Některé dokonce zcela zakázaly “hook turns”. Přesto dochází ke zranění skokanů na zcela funkčních padácích. Možná si myslíte, že jsou to nezodpovědné primadony, které ignorují doporučení a porušují pravidla. Překvapivě je často opak pravdou.

Představ si sebe v následující situaci: Právě jsi měl skvělý volný pád, otevřel jsi padák a řídíš k doskokové ploše. Jsi proti větru, třicet metrů nad zemí, pomalu se chystáš na závěrečný flér a měkké přistání na nohy. Všechno je, jak má být.

Náhle cosi zahlédneš periferním viděním. Podíváš se doleva a vidíš další padák, ve stejné výšce jako jsi Ty. Je hodně blízko a míří tam co Ty. Jeho pilot Tě nevidí. Když něco neuděláš, dojde ke kolizi.

Instinktivně stáhneš pravé řídící madlo dolů, aby ses vyhnul kolizi. Otočí Tě to, ale nyní Tvůj padák letí prudce k zemi. Země se blíží příliš rychle. Vidíš, že to je špatně, ale vzápětí už Tvoje tělo leží na zemi. O pár chvil později se nad Tebou někdo sklání a ptá se: “Slyšíš mne? Nehýbej se, ok?” Někdo jiný křičí: “Zavolejte záchranku!”.

Je spousta příběhů, jako je tento, příběhů o lidech, kteří byli zraněni v důsledku otáčky provedené příliš nízko, protože se chtěli vyhnout překážkám, jiným padákům či se jen otočit zpět proti větru. Většina z těchto lidí neměla “žiletkoidní” eliptické padáky. Ve skutečnosti měli padáky výrobcem doporučené jejich váze a míře zkušeností. Zraněný skokan je často popisován jako někdo, kdo “obvykle nedělá nízké otáčky”.

Není těžké varovat lidi před nebezpečím nízkým otáček nebo je dokonce zakázat, ale obvykle to tak zcela nekoresponduje se skutečnou povahou problému. Většina lidí, kteří se zraní při nízkých otáčkách je ve skutečnosti nechtěla udělat; jen se snažila dostat ze špatné situace a reagovali nesprávným způsobem.

Přestože bychom vždy měli zůstat v bezpečné vzdálenosti od překážek či jiných padáků a otočit se proti větru v dostatečné výšce, musíme také vědět, jak na padáku reagovat v neočekávaných situacích. Nemůžeme jen “říci ne” nízkým otáčkám. Musíme se s nimi naučit zacházet jako s manévrem, který by každý skydiver měl umět provést správně a bezpečně.

Nízké otáčky vs. hook turn

Než se dostaneme k dalšímu, je třeba porozumět rozdílu mezi nízkou otáčkou a tím, co je obvykle nazýváno hook turnem. Při hook turnu skokan záměrně tahá za přední popruh nebo řidící madlo v relativně malé výšce. Padák zatáčí, prudce klesá a zvyšuje rychlost, zatímco skokan “vybočí” zpod vrchlíku a pak se dostane zpět pod něj.

Pokud posoudil správně výšku a poměr klesání, dá narychlený padák vrchlíku větší vztlak a dovolí tak skokanovi swoopovat těsně nad zemí několik sekund, než konečně přistane.

Když se chce skokan vyhnout překážce, padáku nebo přistání po větru tím, že udělá prudkou otáčku za řidičku, reaguje padák tím samým způsobem. Naneštěstí tento skokan obvykle nebere v potaz jeho výšku nebo poměr klesání a pravděpodobně narazí do země dřív, než se zhoupne zpět pod padák. V extrémním případě narazí do země padák dříve, než skokan.

Ouch. Zkusme to jinak.

Předpokládejme skokana, který potřebuje udělat nízkou otáčku, aniž by to vedlo k prudkému klesání vrchlíku. Předpokládejme skokana, který může udělat pomalou, plochou otáčku, při které udrží padák nad jeho hlavou a uhájí nízký poměr klesání. Předpokládejme skokana, který udělá devadesátistupňovou otáčku (nebo vícestupňovou), aniž by ztratil příliš mnoho výšky. Pokud by to skokan dokázal, mohl by se vyhnout překážce a pořád ještě přistát měkce.

“Ploché otáčky” jsou jedna z nejdůležitějších věcí, které můžete dělat se svým padákem a mohou být jediný způsob, jak se vyhnout hazardu v příliš malé výšce, aniž byste nenabourali do země. Naneštěstí spoustu skokanů tyto otáčky nikdo nikdy neučil. Instruktoři obvykle stráví spoustu času tím, že studenty odrazují od takového způsobu letu.

Fóbie z pomalého letu

Studenti často mají zlozvyk, že visí v řídících madlech, místo aby nechali padák letět plnou rychlostí, zvláště když jdou na přistání. Instruktoři jim pak neustále říkají “nech ten padák letět”. Někteří studenti jsou nervózní, že budou za řidičky tahat příliš, tak jim instruktoří dodávají odvahu: “stáhni ty řidičky až dolů”. Říkat studentům, aby letěli na polovičních brzdách nebo zatáčeli pomalu, je kolikrát považováno za špatnost.

Po pár seskocích, kdy si student zvykne na padák, zjistí, že stáhnutím řidičky až dolů nejenom že učiní instruktora spokojeným, ale že se při tom dá užít také legrace. Takové třistašedesátky jsou ale věc! Student také zjistí, že se jeho přistání zlepší, když drží před závěrečným flérem ruce nahoře a “nechá padák letět”.

Naneštěstí mnoho z nás už co se týče schopností řídit padák nepokročilo dále než přes tyto “ruce nahoru, ruce dolů”. Strávím málo času (pokud vůbec nějaký) v letu na bržděném padáku a obvykle ignorujeme škály, ve kterých se dá padák řídit. Pak se jednoho dne ocitneme v neočekávané situaci v nízké výšce bez dovedností potřebných k bezpečnému vyřešení této situace. Naše normální reakce “ruce nahoru, ruce dolů” nás zradí ve chvíli, kdy je nejvíce potřebujeme.

Brždění

Když strávíš nějaký čas v letu na bržděném padáku, objevíš celou škálu manévrovatelnosti, o které ostatní skokané ani netuší, že existuje. Můžeš se naučit zcela nové úrovni výkonu Tvého padáku a rozvinout dovednosti, které Ti v neočekávané situaci zachrání život. Následující cvičení mohou pomoci zvýšit míru Tvé sebedůvěry na padáku a povedou Tě k důležitému zvratu ve Tvých schopnostech kontrolovat padák.

Začni stažením řídících madel na úroveň hrudníku, polovičním bržděním. Dopředná rychlost padáku se sníží, stejně jako Tvůj úhel klesání. Zkus zatočit stažením jednoho madla ještě trochu níže, povolením jednoho madlo trochu výše, nebo kombinací obého. Všimni si, jak padák zatáčí, ale že se přitom neřítí k zemi. Ve skutečnosti máš nižší poměr klesání, když zatáčíš tímto způsobem, než když by padák letěl rovně v plném klouzavém letu.

Můžeš udělat devadesáti nebo dokonce stoosmdesáti stupňovou otáčku z polovičního brždění, zatímco ztratíš velmi málo výšky. Stažením madel dolů k pasu nebo do tří čtvrtin můžeš padák otočit dokonce ještě rychleji, aniž by padák začal strmě klesat. V tomto případě je lepší povolit jednu řidičku nahoru spíše, než druhou stáhnout ještě více dolů, protože padák je blízko přebrždění. Pokud jsi nikdy nepřetáhl padák, asi bys to měl zkusit dříve, než si budeš hrát s otáčkami na ze 75% zabržděném padáku.

Abys přebrzdil padák, zabrzdi ho na 75%. Pak pokračuj ve stahování řídících madel pomalu a hladce dolů, zatímco držíš padák ve směru letu. Padák zpomalí, pak se zhoupne dozadu - přestane vytvářet vztlak. Pokud i nadále budeš držet řidičky dole, začne padák couvat. Krajní kanály se mohou zabalit pod vrchlík a vytvořit zajímavý U-tvar. Nelekej se. Určitě to zpočátku je poněkud nepříjemny pocit, ale pomůže Ti poznat počátek přebrždění.

Aby ses z toho dostal, trošku povol řídící madla. Padák se znovu nafoukne a zase normálně poletí. Když povolíš řidičky příliš rychle nebo prudce, padák skočí před Tebe nebo zatočí. Mohou také zkolabovat krajní kanály. Když se toto stane, dělej s tím to samé, jako po normálním otevírání padáku.

Pokud je všechno tohle pro Tebe poněkud nepohodlné, zkus to za pomocí předních popruhů. Přední popruhy jsou obvykle více podajné a pomohou Ti si zvyknout na ten pocit. Prostě vem za přední popruhy co nejvíc nahoře to jde (kam až dosáhneš) a pomalu se přitáhni nahoru k padáku. K znovunastolení normálního letu je povol. Tvým cílem je naučit se, jaký je to pocit, když je padák na hranici přebrždění. Jakmile se s tímto pocitem sžiješ, můžeš mu předejít tím, že popruhy nebo řidičky zvolna včas povolíš.

Experimentování s těmito technikami Ti pomůže při řízení padáku na brzdách. Tak jako každý manévr, musí být přebrždění, pomalý let a ploché otáčky nejprve zkoušen v dostatečné výšce nad zemí. V každé chvíli letu na padáku musíš mít přehled o ostatních padácích a pamatuj na to, že Tvoji prioritou před těmito pokusy je bezpečné přistání na volné ploše.

Až získáš sebedůvěru a zkušenosti, budeš chtít zkoušet ploché otáčky v menší výšce, možná i před přistáním. Je lépe se o toto nepokoušet, dokud toto dokonale neovládáš v dostatečné výšce a plně nerozumíš tomu, jak bude Tvůj padák reagovat. Je neobyčejně důležité, aby ses vyhnul přebrždění padáku blízko země. Rovněž tak se přesvědč, že neohrožuješ nikoho jiného, kdo přistává.

Asi budeš chtít povolit řidičky zcela nahoru před závěrečným flérem, ale uvědom si, že vrchlík nebude mít dost času na vyplavání, když toto učiníš příliš nízko. Vždy povol madla pomalu a rovnoměrně a zkus přejít zpět do plného letu nejméně deset vteřin před tím, než provedeš závěrečný flér. Vyhni se náhlým, zbrklým pohybům za madla a pro případ, že přistaneš tvrději než očekáváš, buď připraven udělat parakotoul. Je možné přistát s padákem na polovičních brzdách, aniž bys před tím přešel do plného letu, ale dokud neovládáš flér dokonale, nebude přistání dost měkké na to, abys jej ustál. Flér příliš vysoko může způsobit přetažení padáku před tím, než se dotkneš země. Znovu připomínám, buď připraven udělat parakotoul.

Nicméně je dobrý nápad cvičit přistání na polovičních brzdách. Pokud někdy budeš muset udělat plochou otáčku blízko země, aby ses něčemu nebo někomu vyhnul, nebudeš už mít dost výšky na to, abys povolil řidičky a provedl normální flér.

Procvičováním pomalého letu a plochých otáček v nižších výškách se naučíš, jak moc můžeš točit a jak nízko. Budeš lépe připraven na nemilá překvapení a s menší pravděpodobností uděláš “hook drn”.

Parašutistická "Hlava 22"

Základní techniky, které jsme zde popsali, jsou skutečně jen základem. Naučit se plochým otáčkám je pro začátečníka stejně důležité nebo možná ještě důležitější, jako naučit se přistávat měkce na nohy. Nejlepší je učit se jim na velkém a hodném padáku, na kterých studenti a nováčci obvykle skáčí. Nejlépe na padáku zatíženém na 1,0 nebo méně. Přesto dnes spousta začátečníků kupuje menší padáky, které zatěžují mnohem více.

Menší padák má vyšší dopřednou rychlost než větší padák a má i vyšší poměr klesání, i když je bržděn.

Přistání na polovičních brzdách asi nebude úplně pohodlné, dovést tuto techniku k dokonalosti vyžaduje stovky seskoků. Když se to začneš učit na menším padáku, může Tě neúspěch brzy odradit a vzdáš se tak zbytečně předčasně dalších pokusů se to naučit. A přitom když létáš na menším padáku, už bys měl umět létat a přistávat na brzdách. Menší padák snadněji přebrzdíš, v otáčce mnohem rychleji ztratíš výšku a poměrně snadno to “zapíchneš do země”, když uděláš špatný manévr v nízké výšce.

Výhodou létání na větších padácích po prvních pár set skoků je fakt, že je bezpečnější experimentovat na větším padáku a snazší naučit se na něm dovednosti nutné pro úspěšný let na menších padácích.

Ať už létáš na jakémkoliv padáku, měl bys mu dobře rozumět, znát jeho možnosti a to, jak reaguje v různých rychlostech na různé zásahy do řízení. I když bude padák na hranici přetažení, i když se budeš řítit k zemi zavěšen na předních popruzích, vždy bys nad ním měl mít plnou kontrolu.

Příliš často se stává, že někdo rozchodí špatné přistání a řekne: “Měl jsem štěstí, že se mi nic nestalo.”. Štěstí je skvělá věc, když hraješ poker, ale abys přistál bezpečně na padáku, chce to mít víc, než jen štěstí. Naučit se létat na brzdách a dělat správně ploché otáčky by se mohlo opravdu hodit, až Ti dojde štěstí.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved