Vaše nejzajimavější přistání - 08. 07. 2007 10:07Pořad vypravím svým přátelům o Vašich přistáních (sám jsem bohužel zatím nic extra nezažil... kormě nočniho přistání v poli, pak do 2 metry vysoké kukuřice, po větru): Hanky na fotbalovém hřišti a smetišti v Mostě, Lojzkové přistání na Slovnensku s OVPečkem, Kamilovo do ulí... a další a další a další...
Co jste zažili nebo o čem jste slyšeli? Hlavně víc podrobnosti a, jak říká Hanka, vymyšlejte a přehanějte Jak, kde, kdo, proč?
| | Správce zakázal anonymní příspěvky.
Hanka
Správce Admin
Příspěvků: 117
Karma: 6
Re:Vaše nejzajimavější přistání - 08. 07. 2007 20:48Hehe, za několikahodinové putování po měsíční krajině v Mostě jsem vyhrála Letňanskou buzolu. Nejvíc si ale cením přistání do Ratboře na fotbalové hřiště mezi partu opilců, kde ještě než jsem stihla sundat padák, už jsem měla v jedné ruce pivo, v druhé ruce opečené prasátko. Pán, co tam slavil padesátiny si myslel, že mně kluci objednali (něco jako striptérka co vyskakuje z dortu). Mám to celé na kameře Taky přistání do cikánské osady stálo za to. Alexandre, jestli chces zazit dobrodruzstvi, tak ja Te klidne nekde vysadim Ale varuju Tě, že mně, coby holce, se stopuje daleko lépe
| | Správce zakázal anonymní příspěvky.
Alexandr
Uživatel •
Příspěvků: 3
Karma: 0
Re:Vaše nejzajimavější přistání - 09. 07. 2007 01:45jojo, vysaď prosím ... jednou jsem přistával v Pašince a byl jsem z toho neuvěřitelně šťastný (ještě ve vzduchu jsem si říkal... "jooooooo, konečně nějaké dobrodružství!!!! QUEEEEST"...
... ale vymýšlel jsem tento topik tak, že se tady budou psát podrobné historky... co třeba ta Tvoje první (snad ) o přistání v cikánské čtvrti a povídání s romskou mládeži o ceně tvého padáku a tak ? ... to je již klasika, a byla by škoda, že by někdo Tvé vyprávěni nechal ujít (dyt skydeveři sice pomalu, ale přibývají)... no a taky chtěl bych takové povídky občas přečíst podesáté, pěkně se zasmát a určitě nejsem v tom sam, že jo?
... takže kdybys někdy měla čas, tak, prosím, vyklop to někam: bud sem, nebo do nějakého článku... a taky ještě pamatuji, jak před pár lety Gondo chválil Tvůj spisovatelský talent
... a jak říkám, když chcete nalákat někoho ke skákaní nebo prostě dat najevo, jak skvělej je sport, který tak milujete, tak mu nebudete vyprávět, že jste se minutu udrželi v sedáku, nebo splnili 58 úloh během minuty volného pádu... ale něco, co doopravdy vyvolá úsměv a dobrou náladu
| | Správce zakázal anonymní příspěvky.
Mezzanine
Uživatel ••••••
Příspěvků: 51
Karma: 2
Re:Vaše nejzajimavější přistání - 09. 07. 2007 09:58Tak moje nejzajímavější přistání bylo taky jistě v Pašince,ale dál bych to nerozebírala
| | Správce zakázal anonymní příspěvky.
Gondo
Správce Admin
Příspěvků: 166
Karma: 5
Re:Vaše nejzajimavější přistání - 09. 07. 2007 11:10Mezzanine napsal: Tak moje nejzajímavější přistání bylo taky jistě v Pašince,ale dál bych to nerozebírala Náhodou, když se to s nějakým časovým odstupem podá humornou formou, tak se lidi pobaví
| | Správce zakázal anonymní příspěvky.
Gondo
Správce Admin
Příspěvků: 166
Karma: 5
Re:Vaše nejzajimavější přistání - 09. 07. 2007 11:16Já jsem snad žádné vyloženě humorné přistání nezažil. Snad jen když nás předloni v únoru vyhazoval pilot z Cessny se slovy: "Já vůbec nevím kde jsme" Poučeni předchozími seskoky jsme byli všichni vybaveni telefonem, abychom si mohli zavolat odvoz. V soutěži o nejvzdálenější přistání tenkrát vyhrál tuším Lojzek, který přistál až za řekou na druhé straně Kolína Také si vzpomínám na seskok v Kolíně předloni v létě, kdy jsem musel po přistání jít pěšky na letiště v 35º vedru. Nikdo si nějak nepovšiml, že chybí jeden člověk. Což zase není takový div, protože z té výsadky chyběli na letišti v podstatě všichni Když jsem dorazil na balírnu, tak jsem mohl tričko ždímat.
| | Správce zakázal anonymní příspěvky.
Hanka
Správce Admin
Příspěvků: 117
Karma: 6
Re:Vaše nejzajimavější přistání - 12. 07. 2007 11:51Tak jo, zkopiruji sem muj popis po pristani v Moste. Neni to nic, cim by se mel clovek chlubit, ale co uz, az budu vetcha starenka, budu mit aspon o cem vypravet
Po otevreni padaku vidim, ze letiste nevidim. Původně jsem chtěla přistát na širokou cestu, kudy jezdívají tatrovky s nákladem, ale nakonec jsem se rozhodla pro malou loučku, kde jsem udělala nálet kolem stromečku a bezpečně přistála. Otevírala jsem navíc o něco níž, takže jsem ani neměla čas hledat letiště, prostě jsem viděla, že jsem v háji, tak jsem na padáku řešila důležitější dilema - jako jestli přistát na silnici nebo do toho kamenolomu. V dálce jsem zahlédla jakési budovy, které jsem považovala za hangáry, takže po přistání jsem se vydala tím směrem. Asi po půl hodině cesty pustinou, kdy jsem nepotakala jediného člověka ani jediné auto a kam až oko dohlédlo bylo mrtvo a prázdno (moc daleko ale nedohlédlo, protože všude kolem byly různé lesíky, křoviny a neprostupný terén), jsem dorazila k těm domnělým hangárům. Byly to budovy spalovny odpadu Celio v Růžodolu. Projelo kolem mne několik tatrovek s odpadem, aniž by reagovalo, pak jsem nějakou konečně stopla, ale posádka neměla mobil a na letiště mne vzít nemohla, protože prý jsem hodně daleko. Tak jsem vlezla dovnitř do té spalovny a na vrátnici mi vrátný půjčil mobil. Jediné číslo, které jsem si pamatovala, bylo na Lojzka, ale ten nebral mobil. Asi také nepřistál na letiště. Doufala jsem, že aspoň Joma ano (a naštěstí prý opravdu doletěl). Takže jsem poděkovala, pán ani nevěděl, že nějaké letiště tam někde je. Řidič tatrovky mi řekl směr (samozřejmě úplně opačný, než kterým jsem šla). Takže jsem se vydala zpět. Po úmorném pochodu jsem vylezla na takový kopec, abych se rozhlédla a určila směr dalšího postupu. Kolem mne létalo letadlo a vypadalo, že mne hledá. Rozložila jsem padák na zem, aby mne vidělo a mávala mu. Přiletěl ke mne a kroužil nade mnou asi 50 metrů, a pak se vydal jinam. Viděla jsem padáky z další výsadky, kterak letí až za kopec, který jsem viděla kdesi na horizontu. Vydala jsem se tedy tím směrem, ale nebyla to žádná legrace, protože na každém rozcestí jsem absolutně netušila, kudy se vydat. Vždy jsem někam ušla třeba půl kilometru a pak se ta cesta začala stáčet úplně jiným směrem, tak jsem se zase musela vracet zpět. Nebo najednou z ničeho nic ta cesta skončila úplně. Prostě jsem došla k náspu a nevěřícně zírala na dzungli za koncem cesty. Kdyby mi to bývalo pomohlo, byla bych se rozplakala, protože uz jsem zacinala propadat zoufalstvi, ze se na to letiste snad nikdy nedostanu. Nezbylo, než se vrátit zpět. Po dvou hodinách putování jsem dorazila na místo, kde jsem přistála. A když jsem viděla, co se tam odehrávalo, krve by se ve mne nedořezal. Přesně na té loučce byl velký roj lidí (asi dvaceti), kteří postupovali směrem ke kamenolomu. Okamžitě se mi vybavila scéna z Kolína, kdy se tam zabil parašutista a my jej hledali v rojnici. V tu chvíli mne nenapadlo nic jiného, než že si myslí, že jsem tam někam dopadla a hledají mojí mrtvolu. Chvíli jsem na ně koukala a bála se k nim přijít. Ale holt co jsem si navařila, to si taky sežeru, takže jsem sklopila hlavu a šla se jim ukázat. Ale když přicházím blíž, vidím, že už si mne všimli a nijak je to nerozrušilo. Aha, tak to asi nehledají mne. Strašně se mi ulevilo. Snad někdo z nich bude mít aspoň mobil. Jdu blíž a začínám rozeznávat flintičky v jejich rukách, kamizolky a kloboučky Normálně roj myslivců. Někteří mobil neměli a ani si mne moc nevšímali (asi se báli, že jim vypláším kance a zajíčky), ale jeden z nich mi ho půjčil s tím, že má vybitou baterku. Znovu volám Lojzkovi, ale po dvou zazvoněních baterka klekla. Poradili mi, kterou cestou mám jít a prý mám jít pořád rovně a nikam neuhýbat. Tak jsem tou cestou šla. Krásná asfaltka a měla jsem radost, že aspoň chvíli vím, že jdu dobře. Slíbili, že za půl hodiny pojedou směrem na letiště, tak když mne mezitím nikdo nenajde, naberou mne a odvezou. Jdu tou cestou a najednou asfaltka uhne prudce doleva. Rovně se dá jít také, ale je to taková cesta necesta. Rozhodla jsem se raději uhnout, přeci jen, jestli mne někdo z letiště bude hledat, bude jezdit spíš po normálních silnicích (kupodivu jsem se rozhodla i správně). Po krátké době jsem našla uprostřed lesa takové dva baráky (bylo na nich napsáno "závod 03", netuším, k čemu slouží). Před ním parkovala auta, takže jsem vpadla dovnitř a volala do chodby: "Haloooo, je tu nekdo???" a ozvěna mi to vracela zpět Vylezla paní a když viděla, že jsem mám padák přes rameno, řekla takovému chlápkovi s obrovskými bicepsy (strašně velkej chlap), že mne odveze. A on že jo. Jeli jsme autem s nápisem "posilovna Sluníčko" a nutno podotknout, že jsme jeli ještě docela dlouho a rozhodně ne po silnici, ale po různých prašných cestách v lese apod. Pán mi ušetřil ještě hodně dlouhou cestu, protože v tom labyrintu bych bloudila aspoň do večera. Letos kdyz jsem si byla v Mostu skocit, tak jsem behem stoupani sledovala, kudy jsem vsude chodila a lehce mne z toho mrazilo kolem zaludku
| | Správce zakázal anonymní příspěvky.
Wolfíček
Uživatel ••••
Příspěvků: 22
Karma: 0
Re:Vaše nejzajimavější přistání - 16. 07. 2007 14:16Každé mé přistání považuji za originální, ale i tak jedno by bylo. Bylo nebylo jedno přistání do kukuřice. Náhle začalo za mnou chrochtání a lámání a dusot. Tak jsem vyletěl ze zeleně do polí celej připos..ný a za mnou vylezl Alexandr, ale to už je dávno
Fórum
Jak, kde, kdo, proč? 
Ale varuju Tě, že mně, coby holce, se stopuje daleko lépe
... jednou jsem přistával v Pašince a byl jsem z toho neuvěřitelně šťastný (ještě ve vzduchu jsem si říkal... "jooooooo, konečně nějaké dobrodružství!!!! QUEEEEST"...
