Hledání

Přihlášení

Home arrow Články arrow Jak na to? arrow Aerodynamika a mechanika letu - MANTA nebo BOX?
Aerodynamika a mechanika letu - MANTA nebo BOX? PDF Tisk E-mail
Autor: Ivan Kraus, 06. 05. 2008 (10531x shlédnuto)

Mantis Velmi zjednodušeně řečeno je zásadním rozdílem mezi těmito dvěma typy poloh užívaných při formačním skydivingu vzájemná vertikální pozice hlavy a dlaní skydivera. V klasické poloze BOX má skydiver dlaně ve výši očí, v poloze MANTA zásadně výrazně pod očním horizontem.

Manta vznikla především z požadavku na výhled a s tím spojený výrazně větší přehled o ostatních členech formace při výkonnostních seskocích RW4 a RW8. Pro velké formace (včetně těch rekordních z poslední doby) však mnoho skokanů zůstává u klasického boxu. Podívejme se na rozdíly mezi oběma polohami z hlediska aerodynamiky a jaké výhody či nevýhody z toho vyplývají.

 

 

SVISLÝ PÁD

Základním požadavkem na jakoukoliv základní RW polohu je svislý pád. Svislého pádu bude dosaženo, pokud se všechny vodorovné (zde vztlakové) síly působící na jednotlivé části skydiverova těla vzájemně vyrovnají. Velkou roli hraje použitý oděv.

 

poloha BOX

Ve správné poloze v klasické kombinéze bude skydiver padat svisle pokud jeho paže budou svírat s tělem přibližně pravý úhel. Vzájemně vyrovnané vztlakové síly jsou následující: síla od těla L1 působí dozadu, od stehen L2 a lýtek L3 dopředu (L1 = L2+L3). Jiné vztlakové síly zde nejsou.


 

poloha MANTA

Moderní kombinéza s přetahovacími, případně nafukovacími botičkami (booties) a se strečovými předloktími, jejíž výhody budou podrobněji vysvětleny dále v textu, má díky booties více plochy blíže k nohám. Pokud chce skydiver v této kombinéze padat svisle musí rozdělení ploch kompenzovat polohou loktů více dopředu, obvykle s pažemi s tělem v úhlu cca 135º. Booties by měly být cca 20 až 25 stupňů od svislice a vykazují o poznání vyšší vodorovnou sílu L3 než u klasické kombinézy. Skydiver se tedy při svislém letu o booties neustále znatelně opírá. Vodorovná síla od booties L3 společně s malou silou od předloktí L4 je při svislém letu kompenzována silou od skydiverova těla L1, případně i od stehen L2 (na obrázku je L2 nulová - objeví se při menším prohnutí v pase), které jsou oproti klasické poloze ve výrazně větším náklonu. Vodorovné síly jsou vzájemně vyrovnané (L+L2= L3+L4). Hlava je o poznání výše (lepší výhled) a nejníže jsou obvykle kolena.

 

Poloha předloktí není z hlediska aerodynamiky až tak významná, protože strečový materiál významně snižuje jeho účinnou aerodynamickou plochu, je to proto, aby skydiver mohl předloktími podle potřeby při chytání volně hýbat (na obrázcích čárkovaně). Důvody pro dlaně u sebe u moderní RW polohy nemají s aerodynamikou příliš společného a jsou zhruba následující: snižují páku pro vyšší příčnou nestabilitu (viz dále v textu), snižují moment setrvačnosti při otáčce a signalizují rozpojení formace při provádění změny.

 

VÝHLED

Z hlediska výhledu je vhodné mít dlaně co nejníže. Teoreticky vzato je možné u obou půdorysných variant mít dlaně v i pod rovinou očí. Na následujícím obrázku jsou u obou typů poloh ruce „prohozeny"

U klasické polohy s pažemi kolmo na trup je však prakticky velmi obtížné udržet dlaně pod rovinou očí. Hlavním důvodem je stabilita.

 

STABILITA

 

Je obecně známo, že pro stabilní polohu musí být opory výše, než je těžiště.

U klasické kombinézy přispívají ke stabilitě paže včetně předloktí v porovnání s lýtky téměř rovnocenným způsobem, proto při snaze skydivera protlačit dlaně a lokty pod horizont se stává poloha značně příčně nestabilní a tato nestabilita je navíc umocněna velkým rozpětím paží půdorysně kolmých k trupu, takže aerodyn. síly působí na velké páce (na obrázku skydiver vlevo).

U moderní RW kombinézy s botičkami je situace výrazně lepší (na obrázku skydiver vpravo). Booties poskytují výrazné stabilizační plochy a navíc poloha paží dopředu výrazně snižuje jejich páku v příčném směru.

Z těchto důvodů je pro moderní polohu Manta v podstatě nezbytné použít moderní kombinézu s botičkami. Avšak ani tato kombinéza vše neřeší. Jde o to, že nestabilita vzniká na jednom konci těla a je vyrovnávána stabilizačními plochami na konci druhém. Z toho důvodu není stabilní let v této poloze úplně snadný, tato poloha není příliš pohodlná, držení těla musí být velmi silové a pevné a poloha se nesmí aerodynamickým silám poddávat. Pohyby skydivera musí být plynulé a přesné.

Stabilní let skydivera je naprosto zásadním předpokladem pro úspěšné provádění formačního skydivingu a bývá velmi často velmi opomíjen. Nestabilní let představuje zkreslené vnímání vlastní polohy skydivera i polohy formace a způsobuje obtížné manévrování. Při formačním skydivingu „musí" skydiver padat stabilně, ať již používá polohu stabilní nebo méně stabilní. Pro osvojení stabilního letu relativně nestabilní moderní polohy s dlaněmi hluboko pod horizontem je potřeba určitá praxe (desítky i stovky seskoků). Začínajícím a mírně pokročilým skokanům lze sice doporučit hned od začátku moderní polohu v moderní kombinéze s optimálně i nafukovacími botičkami (u kat. A a B musí samozřejmě užití schválit instruktor), avšak s dlaněmi a lokty ve výši očí, jak je naznačeno na třetím obrázku. Postupně s rozeskákaností, pokud není na úkor zvládnutí stability lze z této jakési přechodové polohy posunovat předloktí a dlaně pod zrakový horizont.

 

POHYBY NAHORU, DOLŮ VPŘED, VZAD, OTÁČKY ATD.

 

Provádění těchto pohybů je obdobné u obou typů poloh, ve skydiverské komunitě je jejich provádění obecně známo a existují i dostupné studijní materiály. Vertikální pohyb se provádí prohýbáním v pase (viz Aerodynamika a mechanika letu - 3. díl). Při pohybu vpřed by měly booties svírat úhel cca 45º od svislice (úhel náběhu 45º - viz Aerodynamika a mechanika letu - 5. díl), při pohybu vzad svisle nahoru, protože couvání zajistí síly L1­+L2 od náklonu skydiverova těla. Otáčky se provádí především náklonem lýtek (booties) příslušným směrem, případně v kombinaci s pohybem kolen a střihem nohou. Skluzy se provádějí mírným střihem nohou, natažením jedné nohy a pokrčením druhé nebo prohnutím v pase do strany či kombinací, podle situace. Obecně platí, že nejvíce se používají booties s ohledem na svou účinnou plochu. Při nácviku a provádění horizontálních pohybů je potřeba dát pozor na nežádoucí pohyby rukou (ruce se do manévrování zapojují až u velmi výkonnostních RW skoků u skokanů s několika stovkami seskoků ročně) a na nechtěné boční skluzy, viz dále v textu.

NEVHODNÉ, NECHTĚNÉ A NEŽÁDOUCÍ...

 

Nevhodné polohy

Ať již budeme používat takovou či jinou základní polohu, tato musí být stejná pro let ve formaci i pro let volně mimo ni. Ne všechny polohy k vidění na našich dropzónách však tento požadavek splňují:

Obě zobrazené polohy jsou pro formační skydiving nevhodné z toho důvodu, že po zapojení do formace dojde k zásadní změně polohy rukou a tím k výrazné změně rovnováhy aerodynamických sil.

Pokud se skydiverovi v takové poloze do formace vůbec podaří zapojit, tak do ní bude zákonitě vnášet velké vnitřní pnutí. U malých formací se tento problém nemusí výrazně projevit, ale tito „skydiveři" se s vysokou pravděpodobností nebudou schopni udržet ve větších a složitějších formacích, nemluvě o jejich (ne)přispění k vyrovnávání vlnění formace.

Navíc skydiver(ka) s dlaněmi u ramen při letu mimo formaci (na obrázku poloha vpravo) bude po zapojení do formace zpomalovat její svislou rychlost, což je s přihlédnutím k tomu, že formace mají ke zpomalování přirozenou tendenci, velmi nežádoucí. Pokud je potřeba zrychlit rychlost pádu, je potřeba zvětšit prohnutí v pase, což má i pozitivní vliv na stabilitu (zkontrolovat, zdali padáková souprava prohnutí nebrání - často se stává u začátečníků s většími soupravami) nebo použít velmi těsnou kombinézu - nejlépe z části ze strečového materiálu. Je potřeba zkontrolovat našití rukávů, které nesmí být našity kolmo, ale v úhlu 45º s osou trupu, tak jako v základní poloze, aby tyto nevytvářely brzdící kapsy.


Při dnešních RW seskocích, ať již rekreačních nebo výkonnostních, bez ohledu na použitý typ polohy pro manévrování v blízkosti sestavy se proto používají výhradně nohy a tělo. Ruce pro pohyby vřed, vzad natož nahoru a dolů se nesmí používat. Poloha loktů zůstává vůči tělu zachována. Toto platí u velkých formací vždy, u RW4 a RW8 u většiny tvarů. Poloha dlaní se mění vždy jenom podle příslušného držení formace.

 

Odstranění zlozvyků ze základního držení těla bohužel stojí mnoho úsilí a seskoků, proto je vhodné věnovat základní RW poloze a použitému oděvu již od začátku velkou pozornost.

 

Nežádoucí skluz

Nechtěný boční skluz při zapojování do větší formace, případně u skydivera v základu formace může být u formačního skydivingu velmi nepříjemný a u velkých formací může pokazit seskok mnoha jedincům.

Pro svislý pád musí být tělo skydivera dokonale symetrické. K nechtěnému skluzu dochází prohnutím těla do strany v pase, které vysune těžiště skydivera do strany, celé tělo se nakloní ve směru vybočení a v tom samém směru klouže do strany.

Poznámka: Takovéto vybočení se při RW4 u některých tvarů používá, ale zpravidla je kompenzováno natažením jedné a pokrčením druhé nohy do opačného skluzu.

Nejčastěji dochází k nechtěnému skluzu při provádění otáček způsobem „řídím velký náklaďák" a při otáčení se za základem velké formace při zapojování, kdy začínající skydiver se chce jen otočit, a přitom „objíždí" formaci a kříží cestu ostatním.

Nechtěný boční skluz se relativně snadno odstraní nácvikem otáček v kombinaci se skluzem v obou směrech, lze i na zemi, nejlépe za použití pomůcek (vozík, postel apod.).

 

JAK NA TO

Obecně lze konstatovat, že správný nácvik (nejen) základní polohy na zemi za použití pomůcek, velmi šetří počet seskoků (čas v tunelu) i vaši peněženku. Zároveň je dobré vědět, že vše má svoji určitou logiku a při znalosti určitých zákonitostí (vzduch není vidět) lze mnohé domyslet a vylepšit. Je letitou praxí prokázáno, že při správném pozemním nácviku a při použití videa při seskocích lze již během několika desítek seskoků učinit velké pokroky. Stojí za zamyšlení, že "letová" hodina formačního skydivingu stojí dnes již přes 30 tis. Kč (nepočítáme-li amortizaci vybavení).


Na fotce je Petra na jedné nejmenované české dropzóně - počet RW seskoků 50+, celkem seskoků 250+, mezitím přestávka 17 let...

Ivan Kraus, Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

 

Další články autora:

Aerodynamika a Mechanika letu - Trekování

Aerodynamika a Mechanika letu - 7. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 6. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 5. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 4. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 3. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 2. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 1. díl

Přistání na sportovní padáku - 2. díl

Přistání na sportovní padáku - 1. díl




  Komentáře (2)
RSS komentáře
 1 Přidal Václav Prokeš, 09. 05. 2008 21:21
Ahoj,  
 
BPA ( British parashute association ) neni zadna uzasna organizace, ale maji super RW manual, kde se daji ziskat dobre obrazky poloh, .... 
http://www.bpa.org.uk/trainingmanuals.htm 
 
Vasek
 2 Přidal Ivan Kraus, 29. 08. 2008 14:17
Díky za odkaz, obrázky jsou super, text manuálu bohužel nic moc. Už delší dobu se chystám na pokračování tohoto článku, kde se chci zaměřit na vysvětlení aerodynamiky rychlých otáček a skluzů v mantě, kdy se do manévrování zapojují mj. i předloktí. Prosím o trpělivost, jsem poslední dobou dost zaneprázdněn (ale na RW 50 do Prostějova s chystám!).

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

 
< Předch.   Další >