Autor: Ivan Kraus, 06. 04. 2008 (9536x shlédnuto) V návaznosti na pátý díl seriálu Aerodynamika a mechanika letu vám přinášíme samostatný článek věnovaný výhradně trekování. Nezapomeňte na bezpečnost a dbejte pravidel, na která autor v závěru článku upozorňuje.
Pro efektivní trekování je potřeba
dosáhnout maximálního poměru mezi vodorovnou a svislou rychlostí skydivera, což
znamená nejen letět v perfektní trekovací poloze, ale také zaujmout optimální
úhel těla vůči horizontu. Tento úhel není v průběhu trekování konstantní, ale
je nezbytné jej neustále podle měnících se podmínek korigovat.
Základním požadavkem je přiblížit
své tělo tvaru rovné desky a klouzat při úhlu náběhu α = 45° (viz Aerodynamika a mechanika letu - 5.
díl) a zajistit, aby tento úhel náběhu byl
zachován po celou dobu trekování. Podívejme se jak tohoto zdánlivě jednoduchého
požadavku v praxi dosáhnout.
Na úplném počátku trekování (v
„nulté" vteřině) po signálu k rozchodu sestavy je vodorovná rychlost
nulová a proto i proud vzduchu nabíhá svisle ze spodu. Pro získání co
maximálního horizontálního (vodorovného) zrychlení je potřeba maximální
vodorovné síly, v této situaci síly vztlakové L, optimální úhel náběhu je 45° a správná poloha je 45° pod horizontem.
Postupným zrychlováním
v horizontálním směru se však tato situace změní. Nabíhající proud vzduchu
přestane být ve svislém směru a se vzrůstající vodorovnou rychlostí se začne stáčet
proti skydiverovi. Proto je pro zachování optimálního úhlu náběhu 45° nutné
úhel vůči horizontu úměrně zmenšit. Po dosažení maximální vodorovné rychlosti (cca
5 až 7 vteřin po zahájení trekování) nastane rovnovážná situace rovnoměrného
klouzání bez dalšího zrychlování. Výsledná aerodynamická síla R se vyrovná
s tíhou skydivera G a úhel vůči horizontu již dále zmenšovat nesmí.
Trekující skydiver na obrázku
dosahuje vysokého poměru mezi vztlakem a odporem cca 0,5 a současně klouzavosti cca 0,5 (tedy
ze 100m výšky urazí cca 50m vodorovně). Úhel náběhu je nezbytných 45°, avšak
úhel skydivera vůči horizontu je však „pouhých" cca 20°. Toto je
optimální situace.
Ztráta klouzavosti
Pokud by skydiver „tlačil na
pilu" a zmenšoval úhel vůči horizontu příliš rychle, došlo by k nadměrnému
zvýšení úhlu náběhu nad 45° a tím k poklesu vztlakové síly L (viz
obrázek).
Výsledná aerodynamická síla R se
z optimální pozice proti síle G (na obrázku čárkovaně) vychýlí poněkud
dozadu. Tím se horizontální rychlost začne zpomalovat a dojde ke zhoršení
trekovacího úhlu (klouzavosti).
Pokud by změna úhlu náběhu nebyla
ihned korigována, tak výše zmíněné zpomalení horizontální rychlosti vyvolá další
zvýšení úhlu náběhu a další snížení horizontální rychlosti, až se celá situace
ustálí na velmi velkém úhlu náběhu s velmi malým trekovacím úhlem a velmi
malou klouzavostí.
K těmto situacím nedojde
okamžitě, ale díky setrvačnosti se určitým malým zpožděním. Pokud ovšem dojde
k zásadní ztrátě horizontální rychlosti popsané výše,
je potřeba začít
znovu s náklonem 45° pod horizontem.
Obdobná situace nastane při
zhoršení aerodynamických vlastnosti skydiverova těla a tím při snížení
dosažitelného poměru mezi Cl/Cd
způsobeného např. prohnutím v pase, špatnou polohou rukou, zakopnutými a/nebo
nepropnutými nohami atd., které sníží dosažitelnou horizontální rychlost.
Protože v těchto případech je dosažitelná klouzavost nižší, musí se úměrně
zvýšit úhel vůči horizontu aby byl zachován optimální úhel náběhu 45°. Informace
o správném držení děla při trekování jsou k dispozici např. ve starším článku o trekování na 4000.cz a na blueskies.cz.
Pokud si nejste jisti, zdali je
váš úhel náběhu při trekování optimální, je vždy lepší úhel náběhu spíše snížit
(zvýšit úhel vůči horizontu). Možná tím sice o něco snížíte maximální dosažitelnou
klouzavost trekování, ale vyhnete se s větší jistotou zásadní výše popsané
ztrátě klouzavosti.
Je tedy potřeba mít stále na
paměti, že důležitý je správný úhel náběhu vůči proudu vzduchu v daném
okamžiku a nikoliv náklon těla vůči horizontu. Nelze tedy zaujmout „optimální"
úhel cca 20 vůči horizontu a očekávat, že vše půjde samo. Je potřeba aktivně
neustále úhel vůči horizontu korigovat, protože jakmile jej zmenšíte příliš (i
jeden stupeň hraje roli), tak začnete brzdit, čímž zvětšíte úhel náběhu a
začnete brzdit o to víc.
Osobně jsem viděl jednoho mírně
pokročilého skydivera (poměrně nedávno v Kunovicích), který měl patrně
tuto „cool" trekovací polohu nízko pod horizontem „načtenou" z různých
skydive/B.A.S.E. videí. Tento skokan sice učinil správné rozhodnutí trekovat
v již v cca 2000m (podpadnul trochu větší formaci), ale potom na zemi se hrozně se divil, že byl
spatřen základem formace (včetně mne) v cca 1200m horizontálně téměř na
stejném místě, kde trekování začal.
Chystáte-li se účastnit větších
RW formací, trénujte trekování kdykoliv a kdekoliv k tomu budete mít příležitost.
Trénujte maximální klouzavost, trekujte na břiše i na zádech, naučte se rychle
převracet polohy čelem k zemi na záda a zpět (ang. roll neboli výkrut) při zachování maximální klouzavosti (na
zádech je dosažitelná klouzavost trochu menší) a přesného směru.
Kromě perfektního trekování
můžete svoji bezpečnost při otvírání po velké sestavě zvýšit tím, že před
nahmátnutím padáčku provedete výše uvedený výkrut a přesvědčíte se o volnosti
prostoru kolem vás.
Nácvik trekování při sólo seskoku
se provádí zásadně KOLMO na směr náletu. Před seskokem vaši činnost oznamte
řídícímu seskoků (pokud budete ze 4000m správně trekovat, budete otvírat cca
1,5km horizontálně od osy náletu). Informujte se o směru náletu a seznamte se pro
snazší orientaci s topografií terénu (schválení této činnosti příslušným
instruktorem pro skydivery s kvalifikací B a nižší je považováno za
samozřejmost). Pokud provádí v jednom náletu tento nácvik dva skydiveři
(každý sólo), tak každý trekuje na opačnou stranu. Pro větší počet skydiverů,
pokud jsou ve výsadce i skydiveři s jinou činností, je potřeba určit max.
dvě skupiny (ve skupině se trekuje společně a každá směřuje na opačnou stranu
od osy náletu), domluvit činnost (kamera), nouzové postupy pro ztrátu
orientace, různé výšky pro otvírání atd.
V případě ztráty orientace při
trekování platí pravidlo z velkých formací:
Okamžité ukončení činnosti
Svislý pád
Otevření ve výšce těsně nad hranicí určenou předpisy
pro minimální výšku otevření dle kategorie.
Pro toho, kdo chce (bezpečně) skákat
velké formace, není na nácvik trekování nikdy škoda letenky.
Ivan Kraus,
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
Články 
V návaznosti na pátý díl seriálu Aerodynamika a mechanika letu vám přinášíme samostatný článek věnovaný výhradně trekování. Nezapomeňte na bezpečnost a dbejte pravidel, na která autor v závěru článku upozorňuje.
Komentáře (1)
