Autor: Michal Koníček, D-27951, 24. 07. 2007 (8490x shlédnuto)
Stručné seznámení s produkcí firmy Parachute Labs. alias Jump Shack
Slyšeli jste
někdy o firmě Parachute Laboratories? Pochybuju. Spíš Vám asi bude povědoměji znít název Jump Shack, ovšem I tak pochybuju, že je u vás na
drop zoně nějaký uživatel výrobků této společnosti. Není divu. Firma prožila
svých "15 let slávy" v 80. a 90. letech a pokud potkáte třeba v Německu nějaké
její příznivce, jsou to skoro bez vyjímky příslušníci starší generace. Já jsem
se s postroji i vrchlíky z Jump Shacku seznámil víc než je mi milé a chtěl bych
tedy poskytnout pár informací šílencům, kteří by o koupi některého výrobku značky JS uvažovali.
Asi víte, že Jump Shack
je jedna z opravdu tradičních skydive firem. Ve skutečnosti ji John Sherman založil již v r .1969 a na přelomu 80. a 90. let
uvedla na trh kontejner typu SST, lépe známý pod komerčním názvem Racer.
Pokud někdo z vas ví, co znamená SST, budu za vysvětlení velmi vděčný - jeden známý
rigger
tvrdí, že je to Super Stupid Thing, ale to se mi nezdá. Postroj - typický
hlavně pop top
uspořádáním s padáčkem záložáku zcela vně obalu a dvěma zavíracími trny
umístěnými na zádech, tedy přesněji mezi obalem a zády skokana - dosáhl v 80.
letech značné obliby a po přestěhování sídla firmy na Floridu v r. 1983 dosáhla jeho produkce masových rozměrů. V r. 1988 byl uveden na trh nejúspěšnějsi model - Racer/Elite
s pozměněnými záložákovými chlopněmi a lépe zakrytými volnými konci. V
manuálu z r. 1996 jsem našel informaci, že společnost k tomuto datu
vyrobila jiz 25000 kusů a stále nezměnila původní design- použít
takovýhle důkaz o vlastní nepružnosti a zkostnatělosti jako reklamu, to
chce fakt určitou chladnokrevnost!!
Racer K3
Řada Racerů se i nadále
rozrůstala o další modely (např. školní Trainer), až po poslední Racer
2K3, ale v zásadě jde stále jen o variaci na původní téma. Někteří
uživatelé tvrdí, že jde o nejmenší a nejpohodlnější postroj na trhu, jiní
zase, že záložák se otevírá rychleji než u jiných kompletů, ale to nic nemění
na zastaralosti Raceru, ani na skutečnosti, že spousta riggerů nechce tento typ
balit nebo si za něj účtuje víc peněz. Nevýhodou je i striktní 120 denní
přebalovací cyklus nařizený výrobcem.
Samostatnou kapitolou je tandemový komplet, uvedený na trh v r. 1991.
Jako ve většině případů jde o zvětšeninu původního sportovního kontejneru, ovšem se
spoustou originálních a nových řešení. Brzďák je například přímo propojen s bočními závěsy pasažéra, takže když tandempilot hodí brzďák, jeho tah mu
přitáhne pasažéra k tělu. Brzdící padák je celkově řešen spíš jako zvětšený padáček. Nekolabuje hned po otevření tříkroužkového systému, ale až když vrchlík vypadne
z kontejneru. Výsledkem je minimální "trap door effect" a tvrdší otevření.
Zajímavé je i použití dvou zavíracích pinů - první drží zavřenou vlastně
jen chlopeň, pod kterou je naskládána lemovka brzďáku. Ta je k postroji
ukotvena v těžišti podobně jako na Strongu. Tandemový Racer je široce
používán několika armádami světa, což mě přivádí na myšlenku, že nejprve
vznikl taktický komplet pro skoky s nákladem a tandem byl vlastně jen
vedlejším produktem. Rozhodně o tom svědčí určitá poddimenzovanost celého
systému. Často se pářou švy a lámou plastové destičky v chlopních.
Velkou důvěru nebudí ani RSL, která je
oproti zažitým zvyklostem připojena k oběma volným koncům. Nikdo, ani
examiner s 4000 skoky na Racerech, mi nebyl schopen vysvětlit, co přesně
se stane v případě, že se po odhozu jeden volný konec neoddělí, tedy
jestli tah bude dostatečný k otevření záložáku. Pokud to tedy shrnu- výhodou
je jednoznačně malá velikost celého kompletu a pohodlná pozice při pádu
na brzďáku (výhodné obzvlášť při seskoku s handycamem), nevýhodou
nedostatečně pevná konstrukce a přílišná složitost..... zvláštním dojmem
působí také skutečnost, že ani dva komplety nejsou zcela stejné.
Představuji si, že během vývoje se problémy řešily stylem: "OK, lidi,
máme problém, co udělat s tímhle
kusem volné lemovky"...."Dejte tam ještě kousek sucháče a je
to, pokud to bude dělat problémy, tak to časem změníme." Prakticky to
samé se dá říct o vrchlících, jimž se budu věnovat dále.
FIREBOLT - vlajková loď JumpShacku
Jump Shack se vrchliky dlouho vůbec nezabýval, alespoň ne pro
civilní sektor. Vyjímku tvořily tandemové vrchlíky, více méně konvenční hranaté výrobky o rozměrech 400sqft (9 kanál) a 500sqft (11 kanál) a k nim odpovídající záložáky. Používaly pouze dvě řidičky a většinou je jako subkontraktor vyráběla firma Flight Concepts. Padáky se nijak nejmenovaly - prostě to byly Tandem Main a Tandem Reserve.
Ve druhé polovině 90. let přišel Jump Shack na trh s dalšími typy - především revolučním typem Firebolt. Jedná se o velmi eliptický vrchlík, se
"žraločími zuby", tedy částečně uzavřenou náběžnou hranou s trojúhelníkovými
vstupními otvory. Typ má čtyři řídící šňůry. Firemní propaganda tvrdí, že
létá jako Triathlon při nízkém plošném zatížení a jako Velocity
při zatížení vysokém. Toto tvrzení považuji za silně přehnané. U opravdu
malých Fireboltů působí rozpaky čtyři
řídičky - vnější zabírají okamžitě, vnitřní jsou povolené a zaberou až v určité poloze, takže vlastnosti vrchlíku při přistání se v jedné chvíli výrazně změní.
Oproti tomu tandemové Firebolty se vyznačují měkkým otevíráním, snadným řízením
a
slušným flarem, stejně jako překvapivou odolností proti turbolenci. Tandemy se
vyrábějí ve velikostech 298. 350 a 396 sqft. Celkový rozsah velikostí Fireboltů
je ohromující - 75 - 396 sqft.
- záložní padák ANGELFIRE
Dalšími vrchlíky z produkce Jump Shacku pak jsou Angelfire - záložák
vyráběný v rozměrech 97-300 sqft, školní Mentor a baseový Basix. Pokud si kladete otázku, jak mohl takový dinosaurus jako JS přežít ve světě
dynamicky se rozvíjejících technologií, odpověď je: díky vojenskému
výrobnímu programu. Pro armádu jsou určeny vrchlíky Nighthawk
(7 kanal, v podstatě totožný Angelfire. 245, 280 nebo 300 sqft) a Blackhawk
(9 kanal. 265 a 300 sqft).
Podle firemních zdrojů například Britská armáda objednala v roce 2005 300
tandemových kompletů, pravděpodobně pro SAS. Může to posloužit jako důkaz, že
prapodivné nakládání s penězi daňových poplatníku není běžné jen ve
Střední Evropě.
A ještě poznámka na
závěr. Orientace ve výrobcích Jump Shacku je velmi obtížná, především proto, že jen na málokterém z nich najdete nášivku s výr.
číslem, datem výroby, případně technickými parametry. Pokud máte štěstí,
je někde v kanále vrchlíku alespoň razítko s výrobním číslem, pokud máte smůlu, nenajdete
nic.
Komentáře (3)
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..
Články 
Komentáře (3)
