Autor: Lojzek, 20. 07. 2011 (10708x shlédnuto) Nejsem úplně nadšený z toho, že musím tento článek psát. Ale události poslední doby mě k tomu nutí. V článku budu používat iniciály, přezdívky, ale i úplně smyšlené postavy. Pokud se v článku najdete, prosím nekamenujte mne. Snažím se jen vysvětlit filozofii tajemného Death listu, své myšlenkové pochody a důvody, které mě vedly k jeho založení.
V době, kdy jsem začínal aktivně skákat jsem v teamu měl kamaráda TBA. Jeho první sportovní padák byl velikosti 200sqft. TBA byl těžký, takže volba byla správná. Ale ani tato správná volba mu automaticky nezaručila, že na něm bude excelentně lítat. Opak byl bohužel pravdou. Lítal hrozně. Přistání děsivá.
Navzdory doporučením a jeho vlastním zkušenostem, chodil neustále za velmi zkušeným instruktorem R. Š. a přemlouval ho, aby mu prodal padák velikosti 170sqft. Pan R. Š. úplně nadšený nebyl, ale padák mu prodal. Přistání se samozřejmě nezlepšila. Ba naopak.
Pan TBA udělal na padáku velikosti 170sqft 102 seskoků. To číslo si pamatuji přesně. V doporučení výrobce bylo, udělat na daném typu aspoň 100 seskoků před zmenšením velikosti. A opět běžel za R. Š. s tím, že by rád padák 150sqft. Byl začátek sezóny. A instruktor R. Š., navzdory řečem, které se o něm tradovaly, pana TBA vyhodil. Má prý přijít, až se naučí přistávat na současném padáku. V našem teamu jsme rozhodnutí R. Š. přijali s úlevou. Přece jenom jsme TBA měli rádi. A taky potřebovali v teamu. Ale naše doporučení TBA nebral vůbec do úvahy. Nebyli jsme pro něj autority.
Ale dostatečná autorita pro něj nebyl patrně ani R. Š. Neboť TBA za ním pak chodil téměř každý víkend a „referoval“ mu o skvělých přistáních, velkých počtech seskoků a podobně, což ale nebyla pravda. R. Š. odolával statečně, leč jednoho dne podlehl. Pro úplnost dodávám, že v té době měl TBA 390 seskoků. Na přelomu srpna a září se nám tedy TBA vytasil se zbrusu novým Sabre 2 - 150. Byli jsme dost vyděšení, neboť TBA pořád ještě svůj současný padák neuměl dobře ovládat.
Blížily se poslední závody sezóny. A na ty jsme panu TBA tento nový padák nedovolili vzít. Naštěstí zabraly naše argumenty, že na závodech se má soustředit na rwčka a ne na nový padák.
Týden po závodech pršelo. Neskákalo se. Dva týdny po závodech se TBA těžce zranil při přistání na novém padáku... Následky nese dodnes. Team se nám rozpadl.
Někdy v této popisované sezóně, večer v hospodě, jsme řešili, jak je snadné tipnout někoho, kdo si nenechá poradit a rozbije si jednoho dne hubu. Měli jsme tu situaci před očima při každém skákání a sledovali jsme, jak se blíží. Navíc TBA nebyl jediný, kdo se tak choval.
Death list nebyl přímo můj vlastní nápad. Já mu jen dal podobu. Filozofie byla taková, že komu nepomůžou rady, ten se třeba může zamyslet nad tím, proč ho lidé na Death list dávají. Některým bohužel nepomůže ani to.
Po nějakém čase jsme sledovali strmou kariéru dalšího našeho kamaráda J. R. Tak strmou, že měl zapotřebí zmenšovat padák dvakrát za sezónu. A to i přesto, že na padáku o velikosti 150sqft měl poměrně dost ošklivých a nebezpečných přistání. Radit od nás si samozřejmě nenechal. Vždyť co my víme o malých padácích? Vůbec nic. Jsme ze staré školy, protože neskáčeme na XF. Takže nevíme jak se mají řídit, nevíme jak na nich skákat, prostě jsme jen „nepřející Tomášové“, kteří se ho snaží brzdit v tak skvělém rozletu.
Nutno podotknout, že J. R. měl i početnou skupinu příznivců z řad jeho kamarádů, kteří ho v tom podporovali. Takže jsem na vlastní uši slyšel větu, že J. R. je největší talent na swoop co u nás kdy byl. S vytřeštěnýma očima jsem jen blekotal cosi o tom, že 80 % povedených přistání je strašně nízké procento na to, skákat na nejmenším a k tomu ještě experimentálním vrchlíku.
„Vždyť chodí pravidelně na Canopy Therapy“ argumentovali. No jo, jenomže člověk, skákající na tomhle padáku, by měl na Canopy Therapy vyučovat a ne se tam chodit učit.
A tak jsme sledovali tuto kariéru až do velmi smutného konce. A to i s Death listem, na kterém figuroval téměř u každého. A o kterém samozřejmě věděl. Nepomohlo mu vůbec nic. Po jeho tragickém konci mi Hanka ukázala korespondenci na Skype, které proběhla cca měsíc před událostí. Mám ji uloženou. Běhá z ní mráz po zádech. A jsou v ní z jeho strany naprosto stejné argumenty, které má mnoho z vás dodnes.
Nechci zde ale dávat jen špatné příklady. Vím minimálně o dvou lidech, kteří teprve až po nominaci na Death listu změnili svůj přístup a stali se tak méně ohrožení. A také záhy z DL zmizeli a nahradili je jiní kandidáti.
Samozřejmě je Death list protkán cynickým humorem. Proto také není veřejný a ne každý do něj dostane přístup. Dokonce si nyní demokratický výbor DL odhlasoval, že některým členům už přístup nadále umožněn nebude. Nestojíme o to, aby nějaký pomatený Franta Mrázek na Facebooku psal, že úmyslně někomu ublížíme, abychom dostali body.
Sám jsem se na DL dostal také. Někteří mí studenti také. Přesto jsem tipujícímu nenadával. Naopak mě to pobavilo. Hlavně proto, že jsem se zeptal „Proč?“ a dostal jsem uspokojivou odpověď.
Na závěr malý příklad z poslední doby.
Ptal se mě Míša Prokopec se čtyřiceti seskoky, zda by si mohl vzít na přilbu GoPro. Řekl jsem mu, že vzhledem k počtu seskoků a absenci odhozového systému na přilbě to není dobrý nápad.
„Tak aspoň na prsák? Vždyť jsem už dvacetkrát přistál na nohy.“
I tak jsem mu to nedoporučil. Míša by se měl soustředit na létání na padáku a bezpečné přistání, než na GoPro na prsáku. Koneckonců i kdyby se nestalo nic Míšovi, tak by si mohl GoPro rozbít. Bylo mi i divné, proč se Míša ptal zrovna mě, když má jistě svého instruktora. Vysvětlení jsem zjistil posléze. Míša se zeptal deseti lidí. Nevím o nikom, kdo by to Míšovi schválil. Přesto si Míša GoPro na prsák vzal a skákal s ním.
Míša zatím není adept na Death List. Ale pokud bude ke skydivingu přistupovat tímhle stylem, tak se na něj dřív nebo později dostane taky.
Mám rád humor. Humor černý, cynický, anglický. Nemám rád lidskou hloupost. Slovy českého génia bych k tomu podotkl: "Nemusí se vám to líbit, můžete o tom debatovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat".
Nejsem úplně nadšený z toho, že musím tento článek psát. Ale události poslední doby mě k tomu nutí. V článku budu používat iniciály, přezdívky, ale i úplně smyšlené postavy. Pokud se v článku najdete, prosím nekamenujte mne. Snažím se jen vysvětlit filozofii tajemného Death listu, své myšlenkové pochody a důvody, které mě vedly k jeho založení.
Komentáře (12)
