I přes velmi nepříznivou předpověď počasí jsem se opět řídila heslem „naděje umírá poslední“ a vydala jsem se na víkend do Kolína. Přestože už si dlouho plánuji tzv. 2D víkend, zase jsem to nevydržela a vyrazila na letiště.

Co je nejsmutnější - ani moc nevím, co bych při takovém 2D víkendovém dni dělala... Zeptala jsem se pár lidí pohybujících se převážně po zemi a poté co mi odpověděli jsem opět své počínání přehodnotila, zas tak smutné to není... uklízet, vařit a dívat se na televizi by mě zabilo!

Sobotní ráno nás velmi mile překvapilo, navzdory deštivé předpovědi ráno vysvitlo sluníčko. Místo očekávaného OVERCAST (8/8 pokrytí oblohy oblačností) se stalo skutečností SKY CLEAR (0/8 pokrytí oblohy oblačností) ...což nikomu na letišti očividně nevadilo a protože většina parašutistů se o počasí stejně nezajímá, lidí na skákání bylo až až! I kdyby mraky byly až na zemi, stejně všichni vyrazí na letiště s jistotou, že se určitě za chvíli někde udělá díra...;) A tak létal jeden turbolet za druhým. Když už nestačila celá čísla výsadek a parašutistů stále přibývalo, vytvářeli se dokonce i starty č. 3, 5, 4, 5... atd. Do toho ještě vložené výsadky a la „Limited edition do 5 km“ a ne, že by to v organizaci provozu dělalo nějaký nepořádek.

Takhle začal můj „dvoudéčkový víkend“...

Sice občas z dálky byla vidět nějaká bouřka, ale všechny se blízkosti letiště naštěstí vyhýbaly! Vůbec nelituji, že jsem se zase rozhodla strávit další víkend na letišti, ...přestože hned v pondělí znovu odlétám na další soustředění – celotýdenní boogie ve Vrsaru!

Po nedělním sunset loadu vyrážím domů ryche si zbalit věci na další týden skákání. Mám na to jen pár hodin, tak si musím pospíšit. Večer se ještě pokouším doladit kameru, bohužel kvůli tomu musím ještě podniknout půlnoční návštěvu kamaráda na druhém konci Prahy, ale co bych neudělala pro pár budoucích záběru mořské dropzony ;)

V noci z neděli na pondělí je opět v předpovědích hodně bouřek, tentokráte se objevují i na radaru... důvěřuji našim pilotů, buď to na to bude a odletíme, nebo ne. Po pár hodinách spánku vyrážím opět do Kolína.

L-410 OK-SAS, připravena ke vzletu.

Počasí nám přeje a tak těsně po osmé vzlétáme z dráhy 21 naší domácí dropzony Kolína, stoupeme do cestovní hladiny (skoro do 4000 m jako obvykle, přesto tentokráte s holými zády bez padáků) a začínáme se přibližovat k cíli.

Krajina pod námi rychle ubíhá a mění svůj charakter, a my se přibližujeme k cíli stále rychleji, dokonce i řízení letového provozu pomáhá našim pilotům pár „shortcuty“ (zkratkami letových cest ;) dostat se do destinace co nejdříve. Po neuvěřitelných dvou hodinách letu přistáváme na cílovém letišti ve Vrsaru. Je teprve po desáté dopoledne, přesto je tu už šílených 33 °C ve stínu.

Jako první nás vítá nás místní osazenstvo pávů, chvíli poté místní osazenstvo celnice.

Nasávám mořskou atmosféru a obhlížím terén. Moc míst kam přistát pro případ, že by se piloti netrefili na letiště tu není. Moře mi nepřipadá jako ideální přistávací plocha, stejně tak jako pole podivných pichlavých keříčků a nebo městská zástavba. Nicméně stejně neodolám a jdu hned do prvního startu (... a taky do všech ostatních ;)!

Organizace zdejšího provozu je na místních. Díky opravdu extrémním teplotám ve dne probíhá provoz většinou jen časně z rána a poté až v pozdějších odpoledních hodinách. Takže je naštěstí příležitost užít si moře a prohlédnout městečko i pro bláznivé parašutisty, kteří nedokážou přenést přes srdce, že by nebyli v letadle, které letí nahoru (jako např. já ;). A tak se jdu také kromě moře vzduchu vykoupat i do moře vody.

Oblíbila jsem si pláž pár metrů přímo pod prahem dráhy.

Je tu dobrý výhled na přistávající letadla, dokonale teploučká mořská voda a zároveň jsem toto místo vyhodnotila jako idylické místo pro přípravu na coachované freefly a freestyle jumpy.

Příprava je základ, trénink jednotlivých poloh a předskokovou přípravu provádíme přímo zde na skoro letištní pláži. Některé výskoky je možné natrénovat rovnou do moře. Jakmile se dostáváme na letiště, rozhodnu se nejdřív zaměřit kameru a ověřit i ve vzduchu, jak to bude fungovat. A tak věnuji jeden jump nejmenovanému účastníkovi boogie (takový nevýrazný člen našeho paraklubu, občas se jenom někomu přimotá do šňůr, jinak nic význačného)... V momentě kdy vylézám z turboletu a jsem na chvíli zády k vrtuli, má oběť mi nenápadně vyskakuje za zády. Visím na letadle a při pohledu dovnitř nevěřím svým očím, kam se poděl? A tak si tam chvíli visím, až mi dochází, že asi nemá cenu čekat a tak si jdu natočit modrou oblohu a točící se horizont při mých freestylových figurkách.

Další dny boogie pokračují nadále ve znamení brutálně modré oblohy, sluníčka a pohodičky! Atmosféra je uvolněná a příjemná, místní dokonce mají speciální listinu na zapisování do výsadek. Aby se nikdo necítil v ohrožení života při seskoku z výsadky, do které se naloadoval pod číslem 13, toto číslo zde nenajdete! Na listině jednotlivých výsadek se můžete zapsat do kolonek 10, 11, 12, 12A, 14... Jako méně šťastná místní specialita mi připadá odhalení skutečnosti, že tandemy se zde skáčou bez přístroje! Když jdu skočit kameru k tandemu, tandempilot ani neví, jaký má vlastně na zádech padák a na dotaz, jak bude vyskakovat odpovídá, že prostě půjde ke dveřím a GO! Hm... zajímavé!

Freestyle

Ani na freestyle nedám dopustit, přestože jsem tu jediná zástupkyně této umělecké disciplíny!

Dny ubíhají a náš pobyt se blíží ke konci. Stejně neuvěřitelně, jako jsme se před necelým týdnem ocitli zde, se opět po dvou hodinách letu vracíme zpět do Kolína. Nedokážu se tak rychle smířit s realitou bez moře. Po nedělním wake-up jumpu tentokráte již v Kolíně mám chuť zaběhnout aspoň na chvíli na pláž... rozhodně to nebylo poslední boogie s naší OK-SAS u moře, takže mi zbývá jen utěšovat se myšlenkou: příště! ;)

www.paraklub-olymp.cz
www.ok-sas.cz

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved