Španělské letušky společnosti Clickair nás začínají připravovat na let.
Popravdě řečeno, plovací vesty pod sedadlem mi nepřipadají jako zrovna
ideální bezpečnostní prostředek. Pro jistotu mám na opěradle svého
sedadla svůj padáček, Spectre 120.
Pár vteřin po vzletu už jsme v nechutném mraku, tím by se mi nechtělo
ani propadnout (když pominu fakt, že základna této oblačnosti je sotva
ve 100 m) a to už je co říct! Naštěstí za pár dalších okamžiků už nás
dobíjí energií sluneční paprsky!
Těšíme se na žití ve stylu našeho loga, přestože zatím se to zdá neuvěřitelné! Co je život bez Slunce?
Výhled z letounu začíná být čím dál optimističtější! Přibližně rychlostí 0,8 Mach se blížíme k vysněnému cíli! Naštěstí přistáváme až v Barceloně - bezpečně a to dokonce i se zabalenými padáky! Po zdolání téměř 1400 km dvouhodinovým letem, máme pře sebou ještě 140 km mezi letišti Barcelona a Empuriabrava, což nám zabere další 4 hodiny. Paradox cestování.
Výsledek naší cesty stojí za to. Tohle tu na nás čekalo! Najdete padáček nad městem?
První den hned běžíme do prvního startu, přestože jsme si moc dobře večer přečetli vzkaz z hotelu, že se ráno MUSÍME ohlásit na recepci. My, ale MUSÍME jen skákat.
Ta paní holt bude MUSET do sunsetu počkat. Kolem poledne už mám na empurijském manifestu telefonát, ve kterém tuto skutečnost vysvětluji vedení Mauriciparku, ve kterém jsme ubytování. Po posledním skůčku beru padák na ramena a
vyrážíme okamžitě s Terkou na recepci. Nic není jednoduché, ta paní se nás snaží přestěhovat do jiného pokoje, který nechceme, protože z naší korespondence nepochopila, kolik nás bude. Tyhle pozemní starosti jdou mimo mě. Je tam docela dlouhá místnost, tak si jdu zatím aspoň zabalit, než to tam dořeší.
Balení, balení, balení
Další den už nic nebrání k uskutečnění mého velkého snu, za kterým sem jedu. Olymp Freestyle + Babylon Freefly. Můj coach se jmenuje Wolf a pro mě (a myslím, že nejen pro mě) je zosobněním hlášky neznámého skydivera: není nic, co se za 10000 skoků nenaučíš!
Kdo je kdo? Pozemní nácvik HEADDOWN exit
Tak jdem na věc. Příprava, a první jump ve stylu FLY WITH ME. Postupně odhalujeme SKILLS AND BAD HABBITS ;) Jakmile se mi něco povede, už to Wolf nechce znovu vidět. Úkoly začínají být čím dál složitější. Mezi coachovanými jumpy dostávám i vzdušná cvičení.
Dovídám se spoustu nových věcí nejen o létání za volného pádu, ale i o létání na padáku! Občas jdeme i funjump. Co půjdem? Wolf říká s úsměvem na tváři: „I can do almost everything“... Tak trochu nemám slov,
po chvíli mě napadá příhodná odpověď „ I can do almost nothing!“, ale zas tak špatné to se mnou snad není A tak jdeme STAND UP EXIT, THEN SOME TURNS, HELIX, HEADDOWN a je to fakt super!
HEADDOWN OVER SEE, omluvte prosím méně kvalitní záběr z kamery...
Čas utíká, jumpy v zápisníku přibívají, letenky mizí... a už je tu čas se vrátit! Realita je krutá, nedokážu už si představit život bez moře a letiště za rohem!
Poslední jump na rozloučenou a hurá(?) domů...
Najednou zase sedíme v letadle a není to ani Pilatus Porter ani Twin Otter, ve kterých jsme tak často sedávali poslední dobou, je to Airbus 320. Tentokráte se cítím ještě hůř než při odletu. Důvod je jasný, jeden z mých roztomilých žáků mi večer pro mé dobro rozbalil záložní padák, jinak bych ho totiž prý určitě nedala včas přebalit. A tak můj ubohý rozbalený padák cestuje v zavazadlovém prostoru. Kapitánova slova ENJOY YOUR FLIGHT mě značně iritují, enjoy your flight a bez padáku? Tak to teda díky... Není snad nic horšího, než když pilot parašutista má místo kniplu a padáku na zádech pod sebou pouze plovací vestu...
Články 
Po zdolání téměř 1400 km dvouhodinovým letem, máme pře sebou ještě 140 km mezi letišti Barcelona a Empuriabrava, což nám zabere další 4 hodiny. Paradox cestování.
Komentáře (1)
